Hluboko v temnotách
halí se zklamání
nahoře v korunách
vítr větve prohání...

Do očí nevidím
pokořen strachem
jak nebi závidím
proplouvá mrakem...

Ve tváři ornament
tvoříc se ze stínů
tak počkej na moment
nedělej hrdinu...

Při kroku spočinout
ve zvuku chůze
v myšlence zahynout
proklínat či děkovat můze...

Tělo je vhalené
do roucha slibů
dvě tůně zkalené
jak lehce Tě smyju...

dvě ruce spojené
v jediném okamžení
pustí se znaveně
a to život mění...